WEBGAME

Z dob kdy jsem byl vděčným pařanem online web hry Webgame vznikl v rámci této skvělé hry krátký příběh (z roku 2002 :) ):

Orel vzlétnul. Ladnou symfonií pohybů křídel nabíral výšku, téměř až nevěřícně rychle. Plul vzduchem a svým vyvinutým zrakem sledoval krajinu pod sebou. Ještě před chvílí byl ve svém doupěti, hnízdě, jež si postavil, a pojídal svou kořist, ale něco ho vyrušilo. Orel, který teď plachtil vzduchem a rozhlížel se, něco spatřil. Zatím to bylo daleko, ale zdálo se, že to má neuvěřitelnou rychlost. Řídíce se svými predátorskými instinkty, jež ho nikdy ve svém krátkém životě nezklamaly, něco pocítil. Pocit, pro něj do této chvíle neznámý, se mu vůbec nelíbil. I svým téměř zázračným zrakem, kterým byl schopný spatřit i ten sebemenší pohyb z výšky několika kilometrů, zatím nerozeznal co To je. Přibližovalo se to. Orel změnil směr a zvýšil rychlost. Letěl téměř deset minut směrem k jeho bývalému lovišti. Zdálo se, že se tomu, z čeho měl tak divný pocit, i vyhne, ale ten pocit se neztrácel. Ovšem nyní si orlovu pozornost získalo něco jiného. Krajina pod ním, ta krajina, kde ještě před týdnem úspěšně lovil, byla jiná. Vypálená pole, zničené lesy a v dálce i zničená města nejspíše s lidmi. Tento vněm orlovy moc klidu nepřidal. Zabrán do tohoto díla zkázy, jež nebyla schopna pochopit většina lidí, natož on sám, si nevšiml že letící oblak teď změnil směr také, a že se k němu nekompromisně přibližuje. Orel letěl ještě několik stovek metrů, zaujat zlem, které zde bylo vykonáno, než si toho všiml. Rychle, pod tíhou svých instinktů, změnil směr. I když letěl dál, oblak se přibližoval, ale ne přímo k němu. Nevěděl jak dlouho letěl, protože on sám byl zaměřen pouze na únik, ale začínal se pomalu od této letící zlé skutečnosti vzdalovat. S ubývajícím pocitem nebezpečí zvolnil tempo. Sice nevěděl, ani nemohl vědět kam tento rychlý oblak zla letí, ale teď bylo hlavní jen jedno, letět dál. Orel teď letěl dál, snad do bezpečí…

„No tak Shadow, to snad nemyslíš vážně?“, řekl Rat postavě v černém stojící vedle něj.
„Myslíš to jak zabijeme ty stráže hlídající budovu, kde je nejspíš ovládací centrum Mechů, nebo to jak se nabouráme do řídícího počítače a tím nejspíš změníme průběh války?“ zeptal se podrážděně Shadow.
„Prober se kamaráde, je válka.“ dodal už mírnějším tónem ještě než se Rat zmohl na odpověď.
„Omlouvám se kamaráde, víš přece, jak nemám rád zabíjení.“ odpověděl po chvíli Rat smířlivým tónem.
„Vím a omlouvám se ti taky, že jsem si tě vybral na tuhle misi, ale uznej, že jedinej větší odborník přes šifrovaní dat, než já jseš právě ty.“ řekl Shadow už docela normálně.
„Věř, že když nemusím, tak nezabiju.“ dodal tišeji.
„Copak to nejde jinak?“ odvětil o něco menší Rat vyšší postavě v černém.
„Možná jde, ale potom zlu, tolika mrtvých… proč?“ řekl Shadow s hrozným výrazem v očích.
„Shadow co se děje, já tě nepoznávám.“ řekl úzkostně Rat.
„Omlouvám se. Tolik mrtvých, nevinných, tolik zla, je to těžká zkouška…“ řekl po chvíli Shadow už bez toho hrozivého výrazu.
„Dobře, prostředky na to máme, stráže můžeme uspat, mechy a střílny zničíme dřív než si toho všimnou, snad to Yangen vydrží o něco díl.“ dodal se sebejistotou, kterou u něj Rat znal.
Rat s úlevou přikývl .
„Takže si vezmi dva muže a postarejte se o střílny a mechy, s maskovacím zařízením to bude snadný. Já se s ostatníma postarám o stráže.“ začal Shadow vysvětlovat svůj plán.
„Nějaký připomínky?“ zeptal se Shadow ještě pro jistotu.
Všichni zavrtěli hlavou.
„Nic, tak tedy dobře, vy dva půjdete se mnou. Rate dej mi dvě minuty, pak teprve vyraz.“ „Nastavme si čas, počítám: tři, dva, jedna, teď.“ skupina šesti nejlepších agentů si synchronizovala čas.
„Tak jdem.“ agenti vyrazili.

Armáda Mechů nadále postupovala. Yangen i přes své účinné obrané strategie nemohl zabránit obrovským ztrátám. S původních osmdesáti tisíc vojáku jich teď bylo téměř o dvacet tisíc míň. Obrovským ztrátám nezabránil ani nepřítel. Nepřítel, jež zatím nechal bojovat jen své Mechy, jich v hlavní linii ztratil kolem patnácti. Armády Mechů byli navíc jištěny téměř stejně velkou armádou nepřátelských vojáků, která prozatím vyčkávala. Vyčkávala na dobu, až pro ně obránci této země, ti obránci kteří přežili jejich úvodní masakry, nebudou znamenat takovou hrozbu; poté měla nyní vyčkávající armáda bytostí zla, jež neočekávaně napadla šťastnou a prosperující zemi, v plánu zbylé obránce, vlastence a patrioty nemilosrdně povraždit. Tento ohavný plán brzdila jen jedna skutečnost, Yangen. Již dávno chtěl Mulrak a jeho armáda zla dobýt tuto zemi, ale Yangen mu v tom se svým zbylým vojskem, jemuž dodal naději, prozatím bránil. Mulrak, který si byl vědom své minulé porážky, nechtěl nic riskovat. Vyslal tedy proti Yangenovi, se kterým nepočítal, většinu svého vojska. Nyní toto vojsko, vojsko stvořené k jedinému účelu: dobýt a zničit, postupovalo. S touto obrovskou armádou, jak se Mulrak domníval, bylo jen otázkou času si své vítězství konečně vychutnat.

,,Pane! Mechové postupují!“ sdělil rozrušený zpravodajský důstojník Yangenovi. Dalo se očekávat, že ty vražedné stroje otevřený prostor jen tak nezastaví, pomyslel si Yangen. Snad je alespoň na chvíli zbrzdí to…
,,Jak jsou daleko od minového pole?!“ zeptal se.
,,Pane! Asi pět set metrů. Pane! Touto rychlosti tam budou do tří minut.“ odpověděl důstojník. Yangen se zamyslel, pak vydal rozkaz.
,,Ať se stáhne pěchota z první linie! Bude je krýt tým gama-1! Ostatní pálit podle uvážení, zničit co nejvíce mechů!“ rozkázal Yangen.
,,Ano, pane!“ potvrdil jiný důstojník a poté odběhl.
Yangen přemýšlel, teď musel jednat rychle, jediný špatný rozkaz a bude vše ztraceno.
„Shadow se ještě neozval?“ zeptal se zpravodajského důstojníka.
„Zatím nic, pane!“ zazněla odpověď.
Yangen uvažoval nad možnostmi, musel počítat i s tím, že Shadow selhal. Chvíli tedy vše zvažoval a dostal nápad.
,,Kolik máme teď letadel ve vzduchu?!“ ptal se Yangen.
,,Pane! Tři tisíce pět set osmdesát čtyři. Pane! Z toho je schopno boje dva tisíce sedm set třicet devět, a dalších osm set čtyřicet pět letadel se letí přezbrojit. Pane!“ podal Yangenovi vyčerpávající odpověď zpravodajský důstojník .
Yangen přemýšlel, ale ne dlouho. Měl-li stáhnout svou armádu, aby poté mohla přejít do protiofenzívy, musel získat čas, čas který hrál proti němu, pak tedy vydal další rozkaz.
„Všechny bojeschopné vzdušné stroje se připraví zaútočit na mechy! Všechny vzdušné zálohy do vzduchu!“ zazněl Yangenův hlas.
„Ano pane!“ potvrdil důstojník a odběhl předat rozkazy.
Yangen stál před holografickou strategickou mapou, a díval se jak se bitva vyvíjí. Zrovna teď spatřil jak se symboly z první linie, určující formace pěchoty, začínají přesouvat.

Shadow se opatrně přiblížil k nepřátelskému vojákovi plnící funkci strážného. Ohlédl se a viděl svým vycvičeným zrakem, kterým byl schopen vidět to co ostatní nevidí, jak se další agenti nepozorovaně přibližují ke svým cílům.
„Zatím tedy vše podle plánu“, pomyslel si. Otočil se zpět a zaměřil se na svůj cíl. Nepřátelský strážný si právě odložil zbraň a znuděně si zapaloval cigaretu.
„Ty cigarety tě jednou zabijou“, poznamenal sarkasticky Shadow. Vytáhl nehlučně svou uspávací zbraň, zaměřil krční tepnu svého cíle a vystřelil. Nepřátelský voják ztratil vědomí dřív než si uvědomil o co jde. Shadow, spokojen svým zásahem, se ohlédl zjistil, že další dva strážní padly téměř současně také k zemi. Shadow dal znamení, agenti vyšli z úkrytů a začali nepřátelské vojáky svazovat. Dávka, kterou dostali, by byla schopna člověka uspat na celý den, ale u těchto nepřátel si nemohli být ničím jistí.
Jak agenti svazovali své nepřátelé, začala se ozývat automatická střelba. Agenti rázem všeho zanechali a zbystřili.
„Shadow, to je střílna!“, sdělil své poznání jeden z agentů.
,,Já vím, ještě nejsem hluchej!“, odvětil podrážděně Shadow. Každé odklonění od původního planu by mohlo mít nedozírné následky, a to si Shadow dokonale uvědomoval, proto se rozhodl porušit radiový klid.
„Sakra Rate, co se tam děje!“ řekl Shadow do své miniaturní vysílačky na pravé ruce. Chvíli se nic nedělo, a Shadow začínal ztrácet trpělivost. Pak se ozvalo:
„Máme menší problémy Shadow, vypadá to tak, že jedno z našich maskovacích zařízení selhalo!“ zazněl z vysílačky rozrušený hlas. I když byl hlas radiovým přenosem trochu zkreslen, Shadow okamžitě poznal komu ten rozrušený hlas patří. Znovu zazněli výstřely.
„Jak jste na tom Rate?!“ ptal se už klidněji Shadow.
„Maux to dostal do ramene, ale přežije to. My jsme tu uvízli, ta zatracená střílna nás odstřeluje. Počkej něco děje. Právě vychází šest vojáků, potřebujeme pomoc!“ poslední slovo Rat skoro až zakřičel.
„Vydržte, jdeme tam!“ zazněla Shadowova odpověď. Shadow a dva agenti se rozběhli Ratovi na pomoc.
„Tak tohle nám ještě chybělo ke štěstí“, pomyslel si běžící Shadow.

Ústup pokračoval. Vojáci, v oddílech se svými veliteli, patřící do bývalé první linie, byli už v půli své cesty. Pod krycí palbou týmu gama-1 by se mohlo zdát, že tisíce vojáků jsou kryti dosti nedostatečně, ale elitní tým gama-1, skládající se z pouhých sto padesáti vojáků, ovšem těch nejlepších, zajišťoval krytí velmi dobře. Nejspíše také proto byly rozkazem povolání krýt tento úprk, jak by to nazvali ti jedinci, jež nechápali smysl. Ovšem i zbloudilé střeli, či dokonce rakety, si našli u ustupujících vojáků svou daň. S tímto faktem tým gama-1 nemohl nic udělat, ale všichni v týmu byli odhodláni maximálními prostředky tomuto, co možná nejvíce, bránit.
Elitní tým se opět přesunul, vojáci už byli ve třech čtvrtinách své cesty. Cesty, jejíž cíl bylo narychlo zbudované opevnění. Náhle se přes zvuky výstřelů a výbuchů ozval zřetelný hlas, hlas volající: „Pozor, raketa!“. Elitní voják, stojící nejblíže, na tuto zprávu ihned zareagoval. Vzal si svůj speciální dalekohled a zahleděl se k obloze. V odpoledním světle ji docela lehce našel. Nezkušené oko by nejspíš vůbec nezjistilo, že to na co se dívá je smrtonosná raketa, ale elitní voják s týmu gama-1, snad i díky svému speciálnímu dalekohledu, téměř okamžitě rozeznal co to je. Raketa RX-2, raketa země-vzduch, tepelně naváděná a velmi nebezpečná. Hned jak si ji ve své mysli elitní voják takto označil, začal uvažovat nad tím, jak a jestli vůbec je ji možno nějak zneškodnit. Ze zkušenosti také předpověděl trajektorii letu, a když si uvědomil, kolik škod a úmrtí by raketa mohla způsobit, napadlo jej pošetilé řešení. Vzal svou pistoli na světlice, a vystřelil. Světlice vyletěla vysoko nad trajektorii letu rakety. Raketa se přibližovala, a elitní voják, ještě než vystřelil po druhé, zjistil že všichni kolem něj leží na zemi a pokoušejí se krýt. Elitní voják vzal vše na vědomí a vystřelil po druhé. Světlice vyletěla téměř kolmo nad trajektorii letu rakety a začala se snášet dolů. Jen nepříjemnou shodou náhod zavál silný vítr a světlici odvál hodně daleko od svého původního místa. Elitní voják zaklel. „Zalehni, raketa!“, ozval se najednou jeden ležící voják. Nebyl už čas, raketa už byla nebezpečně blízko. V pistoli byla jen jedna světlice a elitní voják se svými obrovskými zkušenostmi vystřelil naposledy. Po třetí již světlice ozářila oblohu. Pří výstupu svou drahou proťala trajektorii rakety a raketa, vzdálena od světlice jen několik metrů, okamžitě zareagovala. Zazněl mohutný výbuch. I v odpoledním světle výbuch ozářil několik kilometrů. Zvedající se vojáci své malé vítězství oslavili slavnostním pokřikem, a téměř ihned se dali opět do pohybu, teď už s větší sebedůvěrou.
Vojáci dorazily do opevnění. Velící důstojnicí jim dali nové rozkazy a rozdělili je podél opevnění. Tým gama-1 podal v rychlosti hlášení a poté také zaujal své pozice na opevnění. Nyní byl elitní voják, s týmu gama-1 s odstřelovací puškou na své pozici v opevnění, a uvažoval nad šancemi, jestli se své slibované medaile dožije.
Všichni vojáci teď čekali připraveni na to co přijde.

„Pane, vojáci dorazily do opevnění!“ sděloval zpravodajský důstojník. Yangen sice vše viděl na své strategické mapě, ale vzal tuto zprávu na vědomí aniž by k tomu něco řekl. Teď jej totiž zajímala jiná věc, symboly označující na strategické mapě mechy, už se téměř dotýkaly symbolů označujících minové pole. „Otázka několika sekund“, pomyslel si. Vzdálenost obou objektů se o opět o něco zmenšila a Yangena napadlo, proč mechové postupují docela pomalu, z konstrukce usuzoval, že jsou schopni mnohem vyšší rychlosti. Symboly se začaly dotýkat a Yangen zapudil všechny myšlenky a vydal rozkaz.

„Rate! Takhle moc dlouho nevydržíme!“ křikl do salvy výstřelů kryjící se Blast.
„Musíme udržet pozici, Shadow je na cestě!“ odpověděl Rat svým o něco vyšším hlasem, zatím co raněný Maux, očividně v bezvědomý, ležel na zemi.
Z vyhořelého převráceného autobusu, za kterým se na rychle agenti schovali, a jež také byl odstřelován ujčinou střílnou nepřátel, již moc celých částí nezbývalo.
,,Ty parchanti nás začali obkličovat!“ zahlásil nepříliš nadšeně opět Blast.
Nepřátelští vojáci se začali přibližovat, pod neustálou podporou střílny, která vrhala proti autobusu snad nekonečné dávky projektilů. Jeden z obkličujících nepřátelských vojáků zvýšil rychlost. O několik sekund později onen voják vystřelil dávku ze své pušky proti Ratově hlavě. Rata zachránila od jisté smrti jeho rychlost. Zareagoval na poslední chvíli. Rat předvedl menší přetočení na bok, ale při tomto manévru mu zbraň vypadla nešťastně z ruky. Před dalším výstřelem si stačil všimnout jakou spoušť udělala dávka z nepřátelské pušky na místě, kde se ještě před malou chvíli nacházela jeho hlava. Očekával to nejhorší a bezmocně jen zavřel oči. Další výstřel ovšem nebyl z nepřítelovi pušky, ale to Blast uklidňoval situaci. Svým neomylným výstřelem poslal nepřítele na večnost. Nepřátelský voják se s dírou v hlavě skácel k zemi. Po zjištění, že ho výstřel nezasáhl, začal Rat pomalu otevírat oči. Počáteční Ratovu radost překazil jen fakt, že mu do zorného pole vběhly další dva nepřátelští vojáci.

Zazněl výbuch. Střelba až na pár tlumených výstřelů utichla. První zareagoval Blast a z rychlostí rovnající se vycvičenému agentu, usmrtil další dva napůl zmatené nepřátelské vojáky. Oba téměř součastně padli k zemi, jeden už po smrti, druhý ve smrtelné křeči vydávající dávivé bublající zvuky. Zvedajícímu se Ratovi nepřipadal pohled na zásah do krku vůbec příjemný a tak ještě než se zcela zvedl, zvedl se mu zcela žaludek a začal zvracet.
,,Rate, sakra jste živý?! Jdeme k vám, zneškodnily jsme vež a tři vojáky, jak jste na tom?!“ zazněl z vysílačky Shadowův hlas.
,,No už to máme taky pod kontrolou.“ ujal se odpovědi Blast.
,,Rat to teď zrovna oslavuje.“ neodpustil si Blast do vysílačky kometář, když se podíval na Rata.
,,Nestřílejte jsme u vás!“ zaznělo z miniaturní vysílačky jen pár sekund před tím, než se ze stínu rozstříleného zbytku autobusu zhmotnili dvě postavy.
Byl to Shadow a Dex. Zatím co se Shadow rozhlížel a hodnotil situaci, šel se Dex podívat na Mauxe.
,,Předpokládám, že tvoje práce.“ komentoval Shadow dva mrtvé vojáky s průstřelem hlavy a třetího s průstřelem krku už také mrtvého. Blast kývl hlavou.
,,Dobrá práce.“ konstatoval Shadow zrovna když se k nim připojoval pobledlý Rat.
,,Rat už doslavil.“ neodpustil si Blast. Potom co se i na Shadowově obličeji objevil usměv, zmohl se pobledlý Rat mírně zamračit.
„Blaste jdi pomoct Dexovi“ řekl Shadow a Blast s menším pokývnutím odběhl k Dexovi, který právě ošetřoval raněného Mauxe.
,,Rád vidím, že jsi v pořádku, ale teď mi sakra popiš co se stalo.“ vyslal Shadow směrem k Ratovi, kterému se už začala vracet barva do obličeje.

Než se agenti přesunuli k Moorovi, který hlídal vchod do budovy, tak už byl raněný Maux na nohou a Rat stačil popsat co se vlastně stalo. Všech šest nejlepších agentů této země stálo opět proti sobě, domlouvající si plán.
,,Takže jdeme dovnitř. Je možný, že právě na našich bedrech leží osud této války, takže žádné omyli. Očekávám dokonalou spolupráci.“ sděloval fakta Shadow.
,,A teď ta lepší část. Na maskovací zařízení se už nedá spolehnout.“ agenti vzali zprávu na vědomí, připravující se na největší zkoušku svého výcviku a zkušeností, nikdo nic neřekl.
,,Tak jdem.“ ukončil Shadow.
Agenti vyrazili obsadit ovládací centrum mechů.

Voják stál na pevnosti a dalekohledem sledoval tu téměř nekonečnou řadu mechů. Zkušeným okem odhadl, že jich mohlo být kolem osumdesáti tisíc a již jen dva kilometry před opevněním. Když spatřil ten synchronizovaný pohyb oněch nemyslících monster, šel mu až mráz po zádech. Sledující voják přešel pohledem na přední řady a v tu chvíli to začalo. Téměř kilometrové minové pole vzplálo do jednoho mohutného výbuchu. Oslepený voják uskočil. Začal se mu vracet zrak a on si náhle uvědomil, jak velký zvukový doprovod výbuch má. Oddálil si dalekohled a sledoval spoušť kterou minové pole udělalo. Ovšem to už začali padat první rakety vyslané před malým okamžikem skoro třemi tisíci stihači. Další záblesk a vzápětí další a další. Vojáka už to nepřekvapilo jen instinktivně zavřel oči, aby nebyl opět oslepen. Nedokázal spočítat kolik výbuchu zaznělo, po několika prvních se zvuk slil do ohlušujícího hřmění. Otevřel oči a to co viděl mu nahánělo strach. Začal přemýšlet nad tím, jestli by peklo vypadalo hůř.

,,Pane! Pozorovatelé hlásí že bylo zničeno kolem poloviny mechů!“ sdělil s nadšením zpravodajský důstojník.
,,A co jejich rychlost?!“ ptal se Yangen.
,,Máme zatím nepotvrzené informace, ale vypadá to, že se mechové zastavili. Pane!“ odpovídal důstojník.
,,Potvrďte to!“ dovolil si Yangen také trochu nadšení.
,,Pane! Mechové se nezastavili. Změnili formaci, ale stále směřují k pevnosti. Pane!“ sdělil vzdálenější důstojník.
,,Sdělte to do opevnění, ať jsou připraveni!“ vydal rozkaz po chvíli Yangen.
,,Všechno ve vzduchu přezbrojit!“ dodal vzápětí rozkaz další.

Agenti si probili cestu docela snadno. V budově zbyli už jenom 4 vojáci a z toho jeden technik, který se otrávil dřív, než ho stačili zajmout.
,,Blaste, Dexi a Moore zabezpečte budovu. Mauxi ty se spoj s Yangenem. Já s Ratem vypneme autodestrukci.“ řekl Shadow. Tři agenti se vydali zabezpečit budovu, zatímco se Shadow a Rat přesunuli ke konzolám řídícího počítače.
,,Autodestrukce za 30 sekund“ oznámil běžící čas na hlavní obrazovce.
,,Jsem tam.“ řekl Rat poprvé ze sebedůvěrou. Na obrazovce již bylo 25 sekund.
,,Já už taky, kdo bude rychlejší!“ přidal se o pár sekund Shadow.
,,Mam to!“ řekl první pro změnu Shadow.
,,Autodestrukce přerušena.“ objevilo na obrazovce 15 sekund před výbuchem.
,,Mě chybělo to jenom potvrdit.“ komentoval se skrytým zklamáním Rat.
,,Shadow, nemohl jsem se spojit s velitelstvím, něco nám ruší vysílání.“ oznamoval přicházející Maux.
,,Rate máš nevyšší oprávnění, dostaň se do hlavního programu a zkus ho upravit v náš prospěch.“ řekl Shadow ještě než se zvedl od své konzole.
,,Co? Jak si to mohl udělat tak rychle?“ zeptal se nechápající Rat.
,,No vlastně jsem se v utajení podílel na vzniku tohohle systému.“ s mírnou nechutí v hlase odpovídal odcházející Shadow.
,,Shadow… ten technik stačil víc než se jen otrávit.“ sděloval po třech minutách Rat do své vysílačky.
,,Mohl bych Mechy dát zatím jen do smyčky, ale nevím jestli to zabere.“ dodal rychle v zápětí.
,,Udělej to! My se pokoušíme navázat spojení s Yangenem.“ zazněl poněkud zkresleně z vysílačky Shadowův hlas.
,,Tak jdeme na to.“ řekl spíš sám sobě Rat, promnul si prsty a spustil smyčku.

Z opevnění se rozezněly desetitisíce výstřelů. Vystřelené projektily doslova smetli první linii pochodujících Mechů. Jak rychle první řada zmizla, objevila se řada další a další. Naráz všichni Mechové spustili palbu proti pevnosti. Tento synchronizovaný útok měl zničující následky. Svrchních půl metru pevnosti se doslova vypařilo, ovšem i s vojáky stojícími za těmi půl metry. Ztráty byly obrovské. Opevnění vysílalo další dávky, ale Mechů jako by neubývalo. Výbuchy těžké munice tanků zněly téměř neustále, ale z rychlost postupujících Mechů to nemělo žádný účinek. Bylo zničeno deset tisíc Mechů, ovšem zahynuli desetitisíce vojáků.

,,Pane! Máme obrovské ztráty a Mechové stále postupují!“ sdělil o něco tišším hlasem zpravodajský důstojník Yangenovi. Yangen zahleděn do strategické mapy, sledujíc téměř splývající symboly mechu a opevnění, přemýšlel.
,,Jsou už všichni stíhači ve vzduchu?“ zeptal se po chvíli Yangen.
,,Ano Pane! Všechna dostupná vzdušná síla je přezbrojena a ve vzduchu!“ zahlásil opět zpravodajský důstojník, nyní již docela normálně.
,,Vzdušné síly, plný útok mechy!“ vydal Yangen rozkaz a opět se zahleděl na svou holografickou mapu.

Opevnění se ve středních částech začínalo rozpadat. Vojáci ovšem stříleli dál i za cenu svého života. Pak se stal zázrak, jak tomu nejprve polovina vojáků věřila. Mechové přestali útočit, ba co víc, zastavili se! Ne zcela, tak trochu nepřirozeně se jakoby hýbali, ale přestali postupovat. Vojsko s nadšením začalo řvát, slavit toto z větších vítězství.

,,Pane! Mechové přestali postupovat! Přestali se hýbat!!“ sděloval nadšený zpravodajský důstojník radostnou zprávu Yagenovi.
,,Shadow, tak přece.“ pomyslel si Yangen a začal náhle vidět svět o něco optimističtěji.
,,Pane! Máme radiový kontakt, prý Drinko Valerg, že ho jistě znáte. Máme prý ještě chvíli vydržet!“ sdělil v zápětí další důstojník Yangenovi. Yangenovi se na okamžik rozzářili oči.
,,Tolik štěstí přeci mít nemůžem?“ pomyslel si opět trochu pesimisticky Yangen.
,,Pane! Máme radarový signál. Obrovské letící těleso se přibližuje k opevnění. 50 km a blíží se.“ sdělil Yangenovi opět jiný důstojník.
,,Pane! Podle rychlosti a velikosti tělesa bych odhadl, že je to minimálně dvacet tisíc nepřátelských stíhačů!“ sdělil opět ten samý důstojník.
„Tak proto ten žádný spěch!“ pomyslel si opět Yangen.

,,Jak daleko je Drinko teď?“ zeptal se Yangen a zahleděl se do strategické mapy čekajíc na odpověď. Když přešel pohledem na obrovský symbol určující nepřátelské stíhače, podvědomě jej označil za letící oblak zla.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


jedna + = 2

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>